VE JMÉNU VZPÍNAJÍCÍHO SE PLNOKREVNÍKA
20.02.2019
Se značkou Ferrari je společnost SKF spojená již od založení výrobního závodu v Maranellu, nepřetržitě více než 70 let. Díly od SKF nabízející skutečné technické přednosti - od nízkého tření a kompaktnosti po vyšší tuhost a prodlouženou životnost, byly pro Enza Ferrariho, zakladatele závodní stáje Scuderia Ferrari, již v roce 1947 jasnou volbou.
Ložiska SKF poskytují maximální výkon. Speciální materiály, jako ocel nebo viton pro vysoké rychlosti a vysoké teploty a rovněž speciální povlaky a jiné komplexní vlastnosti přispívají ke splněních náročných standardů pro komponenty závodních strojů Ferrari. MP DIMS je autorizovaným distributorem SKF.
Dnes 20. února by Enzo Anselmo Ferrari oslavil 130. narozeniny. Narodil se 20. února 1889 v severoitalském městě Modena. Jeho bratr Alfred, přezdívaný Dino, si v rodinném sídle zařídil autodílnu, kde pak pracoval i Enzo s otcem. Za I. světové války onemocněla celá rodina Ferrariových chřipkou. Bratr Alfred i otec epidemii podlehli, jedinný Enzo přežil. Bez otce a bratra nebyl však mladý Enzo schopen dílnu udržet a tak si našel nové zaměstnání. Stal se testovacím řidičem společnosti C.M.N. (Costruzioni Meccaniche Nazionali) v Miláně. Roku 1919 absolvoval svůj první závod. O rok později již byl závodním jezdcem továrního týmu Alfa Romeo.
V roce 1929 se Ferrari rozhodl částečně osamostatnit a založil závodní stáj Scuderia Ferrari. Tým závodil s vozy Alfa Romeo a na oplátku jim vozy opravoval. Znakem Scuderia je černý vzpínající se kůň.
Roku 1932 Enzo Ferrari svou závodní kariéru ukončil, nechtěl již dále riskovat život po narození prvního syna Alfreda.
Poté nastoupil do vývojového oddělení Alfy Romeo a souběžně dál vedl vlastní tým, v němž bylo až čtyřicet závodních jezdců.
V roce 1937 tým Scuderia Ferrari rozpustil a o dva roky později pak opustil i Alfu Romeo.
V roce 1939 koupil Ferrari v nedalekém Maranellu pozemky a založil podnik s názvem Auto-Avio Construzioni. Kvůli odchodu z Alfy Romeo nesměl 5 let používat značku Ferrari.
V r. 1940 se mu podařilo vyrobit první dva dvousedadlové sportovní vozy Tipo 815 s maximálním výkonem 55,5 kW. Tyto vozy se však neprosadily kvůli velké poruchovosti.
V průběhu II. Světové války je společnost Auto-Avio Construzioni donucena vyrábět součástky do letadel pro fašistickou vládu Benita Mussoliniho a díky tomu je malá továrna v Maranellu vybombardována spojenci. Poté se Ferrariho továrna stěhuje do Modeny.
Ke konci války se závodní stáj stěhuje zpět do Maranella, kde začíná doslova na troskách budovat novou továrnu. Ta je dokončena v roce 1946 a v už následujícím roce může společnost začít vyrábět závodní auta, která nesou jméno Ferrari. Dochází k založení dnešní automobilky Ferrari SpA a v logu společnosti je znovu zobrazen vzpínající se černý kůň na žlutém podkladě s italskou trikolórou v horní části znaku.
V roce 1947 zahajuje značka Ferrari spolupráci se švédským výrobcem ložisek SKF.
První závod, kterého se zúčastní vozy Ferrari, probíhá v r. 1948 v Turíně a první vítězství přichází v r. 1949 na Lago di Garda. Od roku 1950 se Ferrari účastní světového závodu Formule 1 a první vítězství v anglické Grand Prix následuje v roce 1951.
Prvním vozem oficiální automobilky je Ferrari 125S s výkonem 53 kW. Tento model debutuje ještě téhož roku (1947) na závodu v Piacenze. Podruhé je nasazen v závodě VC Roma, kde vítězí s průměrnou rychlostí 88 km/h.
V r. 1948 je model vylepšen (159S) na výkon 88 kW, a to instalací Rootsova dvoustupňového kompresoru. Téhož roku jsou představeny také modely 166 Sport/Inter. Během několika let získávají závodní auta Ferrari výjimečné renomé. Není divu, výroba a prodej disponují unikátním know-how – majitel a ředitel automobilky je bývalý automechanik, závodník, sportovní a technický ředitel a návrhář v jednom! Jeho auta představují historický počátek dlouhé série závodních vozů různých technických koncepcí, které získají úspěch a pozornost na všech světových závodních tratích!
Automobily Ferrari té doby se vyznačují nejrůznějšími variantami uzavřených i otevřených karoserií a ve výrobě se udrží až do r. 1950. Výkony modelů se pohybují v rozmezí 66 kW – 118 kW. Získávají četné sportovní úspěchy, jako např. vítězství v závodě Le Mans (Francie) nebo Mille Miglia (Itálie). Po zvětšení objemu motoru jsou modely přejmenovány na Sport/Inter a od r. 1951 se tyto motory vyznačují s výkonem v rozmezí 96 kW – 125 kW. K závodům jsou často používány modely 212 Export Touring Barchetta s dvousedadlovou otevřenou karoserií.
První velkoobjemový sportovní vůz Ferrari, typ 340 America, s výkonem 162 kW, určen pro obchodní trh USA, je představen v r. 1950 v Paříži.
V r. 1952 vyjíždí z továrny Ferrari další závodní model – 500 F2, první vůz s čtyřválcovým motorem. Rozhodně není silnější, ani lehčí než typ 125! Avšak nízká spotřeba paliva, vynikající akcelerace, snížené opotřebení pneumatik a vyvážené jízdní vlastnosti z něj činí jeden z nejbrilantnějších závodních jedno sedanů na mistrovství světa. Závodní jezdec Alberto Ascari s tímto vozem vyhrává 16 závodů a získá dva tituly mistra světa. To vše během pouhých dvou let! S vozem Ferrari obstojí i v konkurenci, jako jsou např. vozy Maserati.
Ve stejném období představí automobilka další dva modely – vůz pro běžný provoz, typ 375 MM a typ 375 America s výkonem 250 kW. Výroba se vyznačuje spoluprací s karosárnou Pininfarina, která pokračuje až do dneška.
Populární značka Ferrari, úspěšná ve sportovních automobilových závodech, je doslova nucena k časté inovaci modelů a rychlému vývoji. Nejznámější ze silničních Ferrari, úspěšných na americkém trhu, je typová řada 410 s modelem Superamerica (výkon 250 kW). Výrazným znakem jsou aerodynamická sedadla a mohutné ploutve. Současně vyjíždí z automobilky Ferrari další modely: 500 Mondial (později zvaný Testarossa), 750 Monza a typ 365 GTB/4 Daytona.
V r. 1950 vyrábí Ferrari 20 vozů typu 225S s výkonem 154 kW. Ještě v témže roce následuje vylepšený a velmi úspěšný model 250S, který se udrží v nabídce celých dvanáct let! V r. 1955 prochází modernizací 250 GT a původní výkon 169 kW je navýšen na 221 kW. Automobilka jich vyrobila celkem 3500 kusů a jsou používány k závodění i k běžné jízdě. Rovněž je představeno několik speciálních verzí tohoto modelu, např. Tour De France. Jedná se o poslední modely závodních sportovních typů s motorem v přední části vozu.
Motorem umístěným uprostřed již disponuje Ferrari 250 LM s výkonem 228 kW z r. 1964. O rok později tento vůz vítězí v automobilovém závodě Le Mans a zároveň se stává posledním modelem běžného Ferrari, se kterým lze závodit na vrcholové úrovni. Co se týká amerického trhu, je prezentována nová typová kolekce čtyřsedadlových vozů 275 GT s novou karoserií a výkonem 206 kW. Převodovka a diferenciál v těchto vozech jsou umístěny u zadní nápravy. Čtyřmístné modely jsou vlastně již 4 roky nedílnou součástí výroby automobilky Ferrari. V období 7 let 1960-1967) jich bylo vyrobeno 1080 kusů.
V r. 1967 začíná Ferrari spolupracovat s Fiatem. Z továrny vyjíždějí čtyřsedadlové vozy typu 330 GT, do té doby největší a nejprostornější pro pasažéry i zavazadla. Mimo jiné jsou vybaveny posilovači brzd a řízení, elektrickým mechanismem stahování oken a klimatizací. Od r. 1969 nabízí Ferrari další atraktivní modely typu 365, např. kabriolet GTS nebo nově tvarovaný čtyřsedan GTB s výkonem 259 kW. Co se týká turínské automobilky Fiat, je uzavřen kontrakt o spolupráci na výrobě vozu Fiat Dino, která trvala devět let. Dino je zkrácené jméno inženýra Alfredina Ferrariho, Enzova syna. Jako konstruktér zpracoval vynikající návrh vidlicového šestiválcového motoru. Ve 25 letech však zemřel na chronický zánět ledvin.
V letech 1967-1969 se firma Ferrari dostala do finančních problémů, které byly vyřešeny právě uzavřením spolupráce s Fiatem. Turínská automobilka odkoupila od Ferrari více než polovinu akcií, což umožnilo atraktivní značce neomezené financování. Vývoj a výroba pohodlného čtyřsedanu Ferrari se tak nezastavila a pokračovatelem tradice jsou modely 456 GT a 456 GTA z r. 1993.
V r. 1984 je uveden na trh supersportovní vůz Testarossa V12 s maximálním výkonem 287 kW, maximální rychlostí 291 km/h a zrychlením z 0-100 km/h za 5,3 sekundy. Nástupcem tohoto vysokovýkonného modelu se stává až v r. 1992 vůz Ferrari 512 TR s výkonem 315 kW. Poslední modifikace následují v letech 1994-1996 (F 512 M), které oslňují modernizovanou čelní maskou, novým umístěním světlometů a vyšším výkonem (342 kW). Ve stejném roce je ve Švýcarsku představen model Ferrari 288 GTO s fantastickými jízdními výkony (294 kW) a rychlostí 305 km/h.
V roce 1987 slaví automobilka Ferrari čtyřicetileté výročí svého založení. Na trh uvádí další a zároveň poslední model Ferrari F40 V8 s úctyhodným výkonem 352 kW (dvě turbodmychadla v motoru) a maximální rychlostí 324 km/h. Karoserie vozu má úžasný, skvěle zpracovaný aerodynamický tvar (Pinifarina), který z něj vytváří legendu. Model získává označení jednoho z nejlepších super vozů v historii závodních aut. Během pěti let se jich vyrobí neuvěřitelných 1331 kusů!
Enzo Ferrari umírá v roce 1988 a až do konce svého života stojí v čele podniku. Slavná historie automobily smrtí svého zakladatele neskončila. V 90. letech minulého století Ferrari navázalo na své úspěšné modely a uvedlo na trh například nástupce slavné F40, Ferrari F50. Úspěšným modelem byl také 550 Maranello, který byl pojmenován na počet rodného města automobilky.
Začátkem nového tisíciletí Ferrari uvádí model s motorem V12 pojmenovaný na počest svého zakladatele Ferrari Enzo. Enzo vyšlo v limitované edici 400 kusů a patří mezi nejdražší automobily na světě.
Automobilka nevyrábí jen supersupersporty typu Ferrari Enzo, ale i relativně dostupnější auta. K nim patří model Ferrari 360 vyráběný od roku 1999 do roku 2005, na něj navazující Ferrari F430 uvedený v roce 2003 a jeho následovník Ferrari 458 Italia vyráběný od roku 2009. Nezapomínejme také na model California – stylové GT s motorem vepředu. Všechny modely patřily a patří ke špičce automobilismu. To platí samozřejmě také o současném modelu Ferrari F12 Berlinetta, historicky nejvýkonnějším nezávodním modelu Ferrari.
Vozy Enza Ferrariho zvítězily v cca 5000 sportovních závodech a obdržely 25 titulů světového šampionátu v automobilových disciplínách. Značka Ferrari a vzpínající se černý kůň v logu se staly symboly sportovního automobilismu poválečné generace. Kromě nespočetných vítězství v závodech je charakterizuje také vysoká rychlost jízdy, nadstandardní výkon a atypický tvar karoserií, které navrhovali nejlepší italští designéři. Po Ferrariho smrti se majoritním vlastníkem společnosti Ferrari s 90% podílem stává automobilka FIAT. Ale duch Enza Ferrariho žije v autech s jeho značkou dál.
SKF podporuje Ferrari konstruováním a prověřováním široké řady specializovaných dílů, které posilují výkon jejich účelově postavených závodních strojů. Díly vyvinuté na míru zahrnují kuličková ložiska a kuličková ložiska s kosoúhlým stykem, válcová, soudečková a jehlová ložiska, přírubové ložiskové jednotky pro uložení kola a vnitřní kroužky.
SKF dodává pro závody formulí všechny výrobky na míru, například ložiska pro uložení kol a kluzná ložiska. Současně bude dodávat širokou řadu výrobků pro motor a převodovku - včetně válcových a jehlových ložisek, kuličkových ložisek a kuličkových ložisek s kosoúhlým stykem a hybridních výrobků.
Zdroj: formula1.ferrari.com, ferrari.com, wikipedia.org, skf.com, autozine.cz
